Podolský mlýn

Velký mlýn stojí na rohu Bezručovy a Vodárenské ulice pod historickým centrem města.
Stával tu pivovar, který byl zbourán v 70. letech minulého století.
Vodu bral mlýn i pivovar z malého rybníka, který byl na říčce Pšovka.
Po regulaci říčky a odklonění jejího toku mlýn stojí asi 300m od říčky.

Roku 1902 si mělničtí radní nechali udělat výpis ze smlouvy o prodeji Podolského mlýna. Zajímali se především o odstavce, které popisují vodohospodářské povinnosti majitele mlýna.

Opis je uložen v SOkA Mělník, f. AM Mělník, inv. č. XXVIII-93.

Text je transkribován, tj. převeden do současné češtiny (např. „jsou“ místo „jsau“ apod). Původní, dnes nezvyklý slovosled byl zachován. Smlouva obsahuje řadu latinských nebo dnes nepoužívaných slov, která byla transliterována a v závorce kurzívou přeložena, či vysvětlena.

Dnes níže psaného datum a roku v srovnalosti téhož již v dávno pominulém 1754 roce pod datum 16. augusti (srpna) prostředkem tehdejší vysoce slavné císařsko-královské reprezentace a komory (centrální úřad, který převzal agendu zrušených zemských úřadů roku 1749) na vysoce slavný královský úřad podkomořský nad královskými věnnými městy (nejvyšší úřad, který spravoval věnná města) nejmilostivěji prošlého dekretu, stala se u přítomnosti k témuž z Prahy schválně zřízeného královského podkomořského sekretáře a spolu přísežného císařsko-královského veřejného notáře pana Jana Františka Hesslera mezi vzácným magistrátem, staršíma obecníma, též s aušusem (vadou) ve jméně a na místě celého měšťanstva královského věnného města Mělníka jakožto zaprodajícími z jedné, pak panem Josefem Jelínkem, měštěnínem zdejším, jakožto zakupujícím, z strany druhé, náležitá a nezměnitedlná dokonalá trhová purkrechtní smlouva na obecní Podolský mlýn a to taková:

Poněvadž po předcházející veřejné zavěšení odhadní cedule při té, pod datum 2. octobris (října) nedávno minulého 1780 roku předevzaté licitací mezi jinými spolu collicitanty (spoludražebníky) za zpředu jmenovaný obecní, na Podolí pod městem ležící mlýn Josef Jelínek, měštěnín zdejší, při schválení k témuž schvalně připravené svíčky největší částku, totiž šestnácte set padesáte osm zlatých rýnských skutečně podal, pročež týž Podolský pro ten čas s dvojím složením zaopatřený mlýn více opáčenému Josefovi Jelínkovi, manželce jeho, dítkám, sub natura et qualitate emphyteuseos anebo purkrechtně (dědičně) s obzvláštním vyjímáním neb zachováním directi domini et juris retractus (řečenými pány a retraktním právem), tak jak nejmilostivější prošlý dvorský dekret daný ve Vídni dne 10. augusti (srpna) toho 1754 zřejmě omezuje, v té zpředu smluvené sumě těch 1658 fr (zlatých rýnských) pod následujícími závorkami a obsaditedlnosti se zaprodává, na kteroužto před řečenou sumu, on mlynář Josef Jelínek, hned při učiněné purkrechtní smlouvě a vedeném licitatorním komisionálním protokolu v hotovosti osm set padesáte zlatých rýnských: id est. (to je) […] 850 fr složil, následovně na kauci vykázal jedno sto padesáte zlatých rýnských, pravím […]. 150 fr a tak v sumě 1000 fr náležitě spořádal, nyní ale při zavření trhové smlouvy čtyři sta padesáte osm zlatých, id est 458 fr, v hotovosti vysázel a tak v jedné sumě […]. 1458 fr náležitě zúčtoval, z kteréhožto příjmu tudy cum renunciatioe exceptionis non numeratae pecuniae (s danou výhradou nevyplacení peněz) v nejlepším způsobu právním se kvituje. Ostatních ještě vyplývajících 200 fr manželé Josef a Maria Magdaléna Jelínkovský s legálním dlužním upsáním sum speciali hypotheca (na způsob hypotéky) 2 kus vinic v šacuňku (ocenění) pr. 190 fr neméně respectu residui (ohledně zbytku) s zakoupeným mlýnem pojišťují. […] a poněvadž za třetí na často zmíněného mlynáře v sobě samým vrchnostenský obecní mlýn k držení a vládnutí připadá, tak bude jeho povinnost, jak z ohledu obecního dobrého, tak pro zachování městských pod contribucí (daní, poplatkem) stojících fictiantův (výtvorů, majetku), všechny jakkoliv jmenováni býti mohoucí pokrmy jedině z města bráti, co tak spolu o pivě, který pro svý consummo (dokončení) by potřeboval, se srozumívá. […] a poněvadž za desáté spolu on mlynář pod svou péčí a opatrováním jak vodárnu, tak vody hnaní ze strany obce, jakožto ve vodárně a vodě hnaní zběhlý, svěřeny má, od čehož on taky svou vyměřenou mzdu požívá, pročež on taky z ohledu téhož, ten jemu zaprodaný mlýn do speciální kauce neb podpůrství k ruce obecního důchodu ve všech příběhách klade, tak jak obzvláštní od Josef a Maria Magdalena Jelínkovských manželův vystavený a do knih městských vložený instrument v sobě obsahuje, v kterémžto pr. 400 fr in specie (ve způsobu) dle prošlé missivi (povolení) a resolucí dáno 17. februarii (února) A. C. (n. l.) vyměřují. Aby ale za jedenácté často opětovaný mlynář, jak celé město a předměstí, též děkanství, taky císařské vojenské maštale a zámek bez přestání dnem v noci i dostatkem vody zaopatřil, z ohledu čehož se jemu skrze větší a bedlivé pozorování a opatrování týž vodárny a vody hnaní každý rok od obce jménem peněžité mzdy sedmdesáte zlatých rýnských nejenom vyměřuje, nýbrž pro lepší pořádnost jeho povinnosti a k uvarování všeho nebezpečenství ohně 1 kus panského obecního pole pod 3 ½ str (strych – původně objemová později i plošná míra) staročeského výsevku vedle Kartouzské vinice (z kteréhožto do důchodu obecního ročně úroku jeden zlatý 45 krejcarů odváděti povinnovaný bude) však beze všeho následku a to sice: až do dalšího vyššího uznání k svobodnému užívání se propouští.

A z tý příčiny za dvanácté jemu mlynáři přes to vše ještě k jeho pilnějšímu přičinění v hnaní vody z důchodu obecního a to sice: na obživení jednoho vodáka dvacet pět zlatých rýnských se vyvrhují, však s tou výminkou, jak dlouho zde císařské retharstvo einquartirované (ubytované) bude, následovně kdyby on vodák do těch vykázaných 11 míst vodu hnáti neměl, tak tím samým takový přídavek přestává a jedině s těmi od starodávna vyměřenými 70 fr se upokojiti dáti má. Mimo toho za třinácté on mlynář se opovážiti nemá v témž zakoupeném mlýně, ani jediné složení přistaviti, neméně v němž nějaký stoupy pro proso neb kroupy zhotoviti, tím méně vantroka (dřevěné koryto, kterým se vedla voda na mlýnské kolo) neb vodní práh na zkázu třetího aneb na jakýkoliv škodný způsob zvýšiti.

Kdyby ale za čtrnácté v též jemu svěřené vodárně, buďto skrze jeho vlastní anebo čeládky a ostatních pod sebou majících lidí neopatrnost, nějaká škoda povstati měla, taková by z jeho kauce kladajícího zakoupeného (složená při zakoupení) mlýna k vynahražení přišla.

Nápodobně za patnácté přikazuje se příkře jemu mlynáři, aby on ode všech k záhubě důchodu obecního, zbytečných a nepotřebných řemeslnických peněžitých a jinších útrat při vodárně všemožně se varoval;
z ohledu čehož taky všechny, jak vnitř, tak i zevnitřní správa vodárny, dřívěji nežli se taková spravovati bude, prostředkem úřadu hospodářského náležitě vyšetřena a na potom povždy dříve s přiloženým zdáním hospodářského úřadu k magistrátu k dalšímu povážení nad pravených a respective k slušnému opodstatnění správ vodárny záhy žádána býti mohla, by na potom nad pravené řemeslníci ausziegle (vzati) podle mlynářského quantum teď od magistrátu aneb od královského úřadu podkomořského schváleny býti mohly.

Za šestnácté od vrtání a skládání jedné každé trouby se jemu vyměřuje 10 krejcarů a kdyby nový hřídel aneb vodní kolo sejíti mělo, důchod k tomu potřebné dříví poskytne.

Naproti tomu dáleji : za sedmnácté bude mlynáře povinnost, aby on každý rok v příslušným čase struha a to sice: od Podolského mlýna počínaje, nahoru až pod Rousovský splav, pilně a pečlivě klidil, vyhazoval, neméně břehy dobře upevnil a to sice vše na svůj vlastní náklad zásobil, co taky spolu o malé reparaci Rousovského splavu se srozumívá. Kdyby však ale při témž splavu znamenitější správa se nahodila aneb takový svým časem znovu by vystaven býti měl, tak bude on mlynář povinen, jak jak pro uvarování vlastní, tak i obce škody tamně přítomným řemeslníkům darmo dohlížeti a obci k uspoření všech dalších útrat, co se tak reparace týče téhož splavu, věrně k ruce jíti.

Mimo toho za osmnácté jemu na vodní mašinu se passiruje a to sice: každý týden jeden žejdlík špeku neb dřevěného oleje, neméně ročně 10 liber mýdla na mazání rámů, lihýřů a cepů, též ročně 8 liber svíček pro noční čas a tak dále; na zimu nevyhnuteldně potřebné bude dříví k palivu k zahřání strojů jak ve vodárně, tak i ve věži, aby na mosazi a železe nějaká škoda se nestala a voda nezamrzala, týkaje se k témuž potřebného pfund (libra) ledru (ledku, sanytru), takové jemu podle nálezu očí, k nevyhnutedlné potřebě z té kasy, které se to týče, se vyvrhuje; v zpět ohledu takové povinnosti, pilného dohlížení a práce, kterou on v témž vynaložiti má, jemu mlynáři dva kousky zahrady před a za potokem proti pivovaru k jeho mlynáře vlastnímu užívání se postupují, hradbu však na svůj vlastní náklad povede.

Přes to za devatenácté pokudž by on mlynář buďto na krátce, neb dlouze přistižen byl, že by nočního času celou vodu vlastnímu užitku na svůj mlýn, do města však a císařských maštal málo proti obyčejné potřebě frivolně hnáti se opovážil, v takovém příběhu by on na potřebu správy vodárny 10 kop míšeňských pokuty dáti povinovaný byl a pokudž by zimního času skrze melivo vodu od vodárny stáhnouti měl, tak že by v troubách málo vody bylo, skrze co taky ty trouby k zamrznutí přijíti mohly, to on vše zase na svůj vlastní náklad bez meškání času postaviti a dokonale zásobiti povinovaný bude. […] jenž se stalo v královském věnném městě Mělníce na Labem dne 23. martii (března) Anno 1781.

Z úřadu archivu zemského království Českého stvrzuje se, že předložený výpis souhlasí slovo za slovem se zápisem jenž zanesen jest v purkrechtní knize města Mělníka, Liber contractum ab. a. 1760 N. I. Na fol. 264, chované v archivu zemském království českého.

V Praze dne 13. května 1902.