Ve druhé polovině 19. století se Praha potýkala se několika problémy v zásobování vodou. Vodovodní systém byl již zastaralý a voda často neodpovídala soudobým hygienickým požadavkům. Spotřeba vody ve městě stoupala. V sedmdesátých letech došlo k několika úpravám a vylepšením stávajících vodáren. Zároveň však odborná komise hledala nový kvalitní zdroj vody v blízkosti Prahy. Bylo vytipováno několik lokalit, které členové komise postupně osobně navštívili. Komise nechala také zpracovat odhad nákladů.
Zpráva z roku 1878 zahrnovala výsledky průzkumu Mělnické Vrutice:
„Počátkem r. 1877 ozývaly se v obecenstvu i v odborném komitétu hlasy, přimlouvající se za přivádění pramenité vody do Prahy; někteří žádali si vodu tu pouze k pití, jiní pro všechnu potřebu města.
Na žádost purkmistra pražského podal prof. Jan Krejčí dobré zdání o pramenité, spodní a říční vodě v Praze z ohledu geologického.
Prof. Krejčí poukázal na pramenité a spodní vody v břidličném a vápenném útvaru silurském a ve větší míře v útvaru křídovém, ve starých naplaveninách a v nových naplaveninách. Poukázal na vodu pramenitou útvaru křídového u Hostivic, Šárky a Kněževsi, které prameny nejsou příliš vydatny, dále pak na vydatné prameny u Vrutic blíže Mělníka a na spodní vodu po pravém břehu Labe před Mělníkem a pramenitou vodu při ústí Berounky do Vltavy.“
„ Odborným komitétem prozkoumána krajina útvaru pískovcového u Vrutice Mělnické, Vrutice Kropáčovy nad Košátky a v Liběchově pod Mělníkem; v těchto místech zjištěny vydatnosti potoků Kokořínského (Pšovky), Košáteckého a Liběchovského (Liběchovky); u posledního konstatováno, že na svazích po obou stranách až k Tupadlům a k Dubé není žádných viditelných pramenů, takže v potoku přibývá vody podzemními přítoky. Jelikož jmenované tři potoky za nejnižší vody mají vydatnost 0,64 m3/ vteř., byl na základě stanovené spotřeby vody 0,44 m3/vteř. předložen projekt s rozpočtem na zásobování Prahy vodou pramenitou.
Podle toho zachytí se prameny na třech místech na trati v Deštné (v okolí Dubé) až k Tupadlům, ve Vruticích u Mělníka a ve Vruticích u Košátech.
Všechna zachycená voda svede se přirozeným spádem do Malého Újezda blízko pod Vruticí u Mělníka do nádržky o 1 000 m3 a kotě 168 odtud pak vyčerpává se do nádržky v Měšicích o kubatuře 1 000 m3 a kotě 220 a z této pak přečerpává se do hlavního vodojemu na Proseku o kotě 290 a kubatuře 26 000 m3; druhý vodojem umístil by se na Vinohradech o kubatuře 6 000 m3 a třetí na Malé straně o kubatuře 4 000 m3. Strojní zařízení v každé přečerpávací stanici bylo by z 5 parních strojů s čerpadly (v tom i reservní) o 875 HP.
Činil by tedy celkový náklad:
|
a) |
Zachycení pramenů |
K |
80 000 |
|
b) |
Nádržky sběrací |
K |
80 000 |
|
c) |
Vodovod |
K |
7 600 000 |
|
d) |
Vodojemy |
K |
700 000 |
|
e) |
Stavby pozemní |
K |
800 000 |
|
f) |
Stroje |
K |
1 140 000 |
|
g) |
Vykoupení pozemků |
K |
740 000 |
|
h) |
Potrubí v městě |
K |
3 040 000 |
|
i) |
Všeobecné výlohy |
K |
280 000 |
|
Celkem |
K |
14 460 000 |
|
|
j) |
Režie roční |
K |
600 000 |
Podle uvedené režie a při 7% úrocích z celého stavebního nákladu vychází cena vody 11, 6 hal. při denní spotřebě vody 37 500 m3.
Při denní spotřebě 18 000 m3 jímala by se voda pouze z okolí obou Vrutic a vytlačovala jako dříve Malým Újezdem a Měšicemi do vodojemu na Proseku o kubatuře 17 000 m3 (druhé dva vodojemy o téže kubatuře, jak uvedeno) a v každé z čerpacích stanic byly by 4 stroje (v tom jeden reservní) o 470 HP; obnášel by pak stavební náklad 9 080 000 K, režie 170 000 K a podle toho by byla cena vody 15 hal.
S ohledem na výše uvedený náklad sdělila městská rada přípisem ze dne 10. května 1878 širší komisi vodárenské, aby se dále v tomto směru nepracovalo …“
Celkově komise tehdy zjistila, že „k zásobení Prahy vodou pramenitou pro všeliké potřeby hodí se pouze krajina Mělnicko-Vrutická, jejíhož spojení s Prahou lze ještě prakticky dosíci. Voda, která tu několika přirozenými silnými prameny proudí, je výborná a nalézá se tu v takovém množství, že by stačila k potřebám města Prahy, aniž by bylo třeba prameny uměle rozšiřovati anebo zmíněnou krajinu veškeré vody zbaviti“. Zároveň však uvedla, „že přivádění pramenité vody z Vrutic bylo by nejdražší, ale poskytlo by nejlepší vodu“.
Hledání vhodného zdroje vody pokračovalo bez výsledků další dvě desetiletí, než bylo rozhodnuto o vybudování vodárny v Káraném (1906 – 1913).
zdroje: Návrh užšího odborného komitétu na vodu pramenitou a spodní z r. 1877 – 78, Plyn a voda, 1928, s. 42 – 45;
http://www.pvs.cz/historie/historie-vodarenstvi/
Voda Jelenice z.s.
Jelenice 26
277 31 Velký Borek
Česká republika
tel.:+420 703 687 955
