Historické prameny
Velký mlýn stojí na rohu Bezručovy a Vodárenské ulice pod historickým centrem města.
Stával tu pivovar, který byl zbourán v 70. letech minulého století.
Vodu bral mlýn i pivovar z malého rybníka, který byl na říčce Pšovka.
Po regulaci říčky a odklonění jejího toku mlýn stojí asi 300m od říčky.
Roku 1902 si mělničtí radní nechali udělat výpis ze smlouvy o prodeji Podolského mlýna. Zajímali se především o odstavce, které popisují vodohospodářské povinnosti majitele mlýna.
Opis je uložen v SOkA Mělník, f. AM Mělník, inv. č. XXVIII-93.
Text je transkribován, tj. převeden do současné češtiny (např. „jsou“ místo „jsau“ apod). Původní, dnes nezvyklý slovosled byl zachován. Smlouva obsahuje řadu latinských nebo dnes nepoužívaných slov, která byla transliterována a v závorce kurzívou přeložena, či vysvětlena.
Dnes níže psaného datum a roku v srovnalosti téhož již v dávno pominulém 1754 roce pod datum 16. augusti (srpna) prostředkem tehdejší vysoce slavné císařsko-královské reprezentace a komory (centrální úřad, který převzal agendu zrušených zemských úřadů roku 1749) na vysoce slavný královský úřad podkomořský nad královskými věnnými městy (nejvyšší úřad, který spravoval věnná města) nejmilostivěji prošlého dekretu, stala se u přítomnosti k témuž z Prahy schválně zřízeného královského podkomořského sekretáře a spolu přísežného císařsko-královského veřejného notáře pana Jana Františka Hesslera mezi vzácným magistrátem, staršíma obecníma, též s aušusem (vadou) ve jméně a na místě celého měšťanstva královského věnného města Mělníka jakožto zaprodajícími z jedné, pak panem Josefem Jelínkem, měštěnínem zdejším, jakožto zakupujícím, z strany druhé, náležitá a nezměnitedlná dokonalá trhová purkrechtní smlouva na obecní Podolský mlýn a to taková: číst více
Král Vladislav Jagellonský vydal roku 1478 městu Mělníku listinu zakazující měnit tok Pšovky (tehdy nazývané voda Vrutická), a vodu zastavovat nebo odvádět jinam. Voda měla být nadále k užitku mlynářům i městu Mělník.
28.05.1478 Praha
My, Vladislav, z boží milosti král český, markrabě moravský, lucemburské a slezské kníže a lužický markrabě, oznamujeme tímto listem všem, že prošeni jsme jménem purkmistra, konšelů i vší obce města Mělníka, číst více
Druhý projekt
Ve třicátých letech 20. století stál vodárenský úřad opět před problémem nedostatku pitné vody a potřebou nových zdrojů. Roku 1935 nechal vypracovat nový projekt, který zahrnoval: „1. jímací řad Kropáčova Vrutice – Sušno – Vratenský důl s 90 studnami (u toho 14 s čerpadly) vydatnosti 320 l/ sek., a 2 čerpačkami; 2. řady na Pšovce – v Kokořínském dolu – Planém (dolu) – Ráji a Konrádovském (dolu), se 132 studnami vydatnosti 455 l/ sek. a 6 čerpačkami (1 společná s následujícími řady); 3 řad řepínský a životinský se 75 studnami (z toho 16 z čerpadly) vydatnosti 323 l/ sek. a 2 čerpačkami. Celkem tedy projektuje se 332 studní (z nich 30 s vrtulovými čerpadly), 9 přečerpaček a 61 400 m svodných řádů, jimiž má se svésti voda ve množství 1 098 l/sek. Do ústřední vodárny, projektované u Lobkovic, v níž má se voda zbaviti železa a odtud vytlačovati stroji čerpacími o výkonu zatím 1 100 kW dvojitým potrubím à O 800mm přes Sedlec do vrcholové štoly u Přemyšlení a odtud gravitací přes Podhoř, přes Vltavu u Podbaby do vodojemu v Brusce. První etapa (dolní Pšovka a řad Řepínský) rozpočtena jest na 130 mil. Kč, druhá na 92 mil Kč, celkem tedy 222 mil. Kč. Voda má 12,2 až 18,4 °něm. tvrdosti (2, 17 – 3,28 mmol/l), obsahuje dosti železa i něco manganu. Tím zvýšila by se kapacita pražských vodáren na 260 000 m3 denně, takže spotřeba vody by byla kryta na dlouhou řadu let. Proti projektu jest citelný odpor obyvatelstva jímacího území a již před časem zahájena byla proti němu rozsáhlá kampaň novinářská.“ číst více
První projekt na vodovod z Mělnické Vrutice do Prahy
Touto otázkou se zabývala odborná komise v letech 1877 – 1878. Nenechala vypracovat přímo projekt, ale pouze rozpočet a kvůli vysokým nákladům vodovod z Mělnicka nedoporučila. Zároveň ovšem zjistila, že zdejší voda je ze všech zkoumaných zdrojů nejkvalitnější. První podrobný projekt na její přivedení do Prahy zpracovala firma Aird a Markold již roku 1881:
„Projektanti vzali v úvahu krajinu u Vrutice Mělnické a Vrutice Kropáčovy a prozkoumali prameny těchto krajin po stránce fysické, chemické, bakteriologické i hydrologické a zjistili, že jest to výtečná voda pitná. U pramenů Vrutice mělnické tvrdost vody 15,5 °něm. (2,76 mmol/l) a průměrná teplota 8,30 °R (10,25 °C) a u pramenů Vrutice Kropáčovy tvrdost 16,65 °něm. (2,97 mmol/l)a průměrná teplota 8,20 ° R (10,375 °C). Při měření vydatnosti pramenů u Vrutice Mělnické zjištěno následující: číst více
Ve druhé polovině 19. století se Praha potýkala se několika problémy v zásobování vodou. Vodovodní systém byl již zastaralý a voda často neodpovídala soudobým hygienickým požadavkům. Spotřeba vody ve městě stoupala. V sedmdesátých letech došlo k několika úpravám a vylepšením stávajících vodáren. Zároveň však odborná komise hledala nový kvalitní zdroj vody v blízkosti Prahy. Bylo vytipováno několik lokalit, které členové komise postupně osobně navštívili. Komise nechala také zpracovat odhad nákladů.
Zpráva z roku 1878 zahrnovala výsledky průzkumu Mělnické Vrutice: číst více