Evropská vodní charta

(vyhlášená 6. května 1968 ve Štrasburku)

I. Bez vody není život. Voda je drahocenná a pro člověka ničím nenahraditelná surovina

II. Zásoby sladké vody nejsou nevyčerpatelné. Je proto nezbytné tyto udržovat, chránit a podle možnosti rozhojňovat.

III. Znečišťování vody způsobuje škody člověku a ostatním živým organismům, závislým na vodě.

IV. Jakost vody musí odpovídat požadavkům pro různé způsoby jejího využití, zejména musí odpovídat normám lidského zdraví.

V. Po vrácení použité vody do zdroje nesmí tato zabránit dalšímu jeho použití pro veřejné i soukromé účely.

VI. Pro zachování vodních zdrojů má zásadní význam rostlinstvo, především les.

VII. Vodní zdroje musí být zachovány.

VIII. Příslušné orgány musí plánovat účelné hospodaření s vodními zdroji.

IX. Ochrana vody vyžaduje zintenzivnění vědeckého výzkumu, výchovu odborníků a informování veřejnosti.

X. Voda je společným majetkem, jehož hodnota musí být všemi uznávána. Povinnost každého je užívat vodu účelně a ekonomicky.

XI. Hospodaření s vodními zdroji by se mělo provádět v rámci přirozených povodí a ne v rámci politických a správních hranic.

XII. Voda nezná hranic, jako společný zdroj vyžaduje mezinárodní spolupráci.

… to samé s vysvětlením, jak jednotlivé body interpretovat.

Bez vody není života

Voda je pro všechny tvory na Zemi nenahraditelná surovina. Díky koloběhu této tekutiny prochází přes atmosféru, hydrosféru, pedosféru a biosféru. Ve formě srážek spadne na zem, tedy do oceánů, moří a řek, část se vsákne do půdy a další nemalý podíl přijmou rostliny a živočichové. Odsud se voda znovu vypařuje, dostává se do oblak a ve formě srážek znovu padá na zem. A celý koloběh se takto neustále opakuje.

Zásoby sladké vody nejsou nevyčerpatelné

Spotřeba vody každoročně roste a její přítomnost by pro nás neměla být samozřejmostí. Vzpomeňme si na pohádku Sůl nad zlato. Lidé dnes používají vodu hlavně v zemědělství a průmyslu, ale roste i spotřeba vody na obyvatele, kterých je navíc stále stoupající počet.

Pro zachování vodních zdrojů má zásadní význam rostlinstvo, především pak les

Les a rostlinstvo vůbec hrají velmi důležitou roli co se vodního hospodářství týče. Především slouží jako zásobárna vody, protože zadržují část srážek a podílí se na vyrovnávání odtoku vody. Jejich další důležitou funkcí jsou hospodářství a rekreace. Pomůžeme-li tedy při výsadbě mladých stromků, pomůžeme tak i zachování vodních zdrojů.

Vodní zdroje musí být zachovány

Co bychom si bez vody počali? Kvůli minimálnímu procentuálnímu množství sladké vody na Zemi, jen 1 % z těch 71 % je sladká voda, jsme odkázáni na to, jak s vodou hospodaříme. Kromě toho sem spadá také otázka nerovnoměrného rozložení vodních zásob na planetě.

Důležité je naplánování účelného hospodaření s vodními zdroji

To se týká hlavně příslušných orgánů, které by měli při důkladném plánování přihlížet i k budoucí potřebě. Zde je kladen důraz na vodohospodářskou politiku každé země.

Zintenzivnění vědeckého výzkumu pro ochranu vody, výchova nových odborníků a důkladné a včasné informování veřejnosti

S vodohospodářskou politikou souvisí také podpora vědeckého výzkumu vody, především tedy použitých. Vymýšlejí se nové možnosti jak již použitou vodu vrátit do koloběhu k jejímu opětovnému užití. V tomto směru by měli být proškolováni i noví techničtí i biologičtí pracovníci.

Voda je společným majetkem, nepatří nikomu a my bychom se měli naučit ji účelně a ekonomicky využívat

Lidé v České republice spotřebují průměrně denně 120 litrů vody. Měli bychom se tedy s vodou naučit šetřit. Kdo vodou plýtvá, jedná proti společnosti i proti sám sobě.

Hospodaření s vodními toky by se mělo provádět v rámci přirozených povodí

Povodí je oblast, ze které voda odtéká do jedné řeky nebo do jezera. Většina povodí se nachází na území hned několika států. Není tedy vhodné, aby se o tutéž věc starali dva různí „vlastníci“. Nelze tedy jednat jen v rámci politických a správních hranic. To může znamenat, že jedna země pro dané povodí udělá maximum a druhá to odbude s tím, že to není hlavní politickou prioritou dané oblasti. Výsledek bude v takovém případě takřka nulový a snaha první země vyjde naprázdno.

Voda nezná hranic, je potřeba mezinárodní spolupráce

S předchozí myšlenkou souvisí i tento bod. Je vhodné řešit vodohospodářskou tematiku daného povodí se soudními státy