Historie vodních mlýnů
Velký mlýn stojí na rohu Bezručovy a Vodárenské ulice pod historickým centrem města.
Stával tu pivovar, který byl zbourán v 70. letech minulého století.
Vodu bral mlýn i pivovar z malého rybníka, který byl na říčce Pšovka.
Po regulaci říčky a odklonění jejího toku mlýn stojí asi 300m od říčky.
Roku 1902 si mělničtí radní nechali udělat výpis ze smlouvy o prodeji Podolského mlýna. Zajímali se především o odstavce, které popisují vodohospodářské povinnosti majitele mlýna.
Opis je uložen v SOkA Mělník, f. AM Mělník, inv. č. XXVIII-93.
Text je transkribován, tj. převeden do současné češtiny (např. „jsou“ místo „jsau“ apod). Původní, dnes nezvyklý slovosled byl zachován. Smlouva obsahuje řadu latinských nebo dnes nepoužívaných slov, která byla transliterována a v závorce kurzívou přeložena, či vysvětlena.
Dnes níže psaného datum a roku v srovnalosti téhož již v dávno pominulém 1754 roce pod datum 16. augusti (srpna) prostředkem tehdejší vysoce slavné císařsko-královské reprezentace a komory (centrální úřad, který převzal agendu zrušených zemských úřadů roku 1749) na vysoce slavný královský úřad podkomořský nad královskými věnnými městy (nejvyšší úřad, který spravoval věnná města) nejmilostivěji prošlého dekretu, stala se u přítomnosti k témuž z Prahy schválně zřízeného královského podkomořského sekretáře a spolu přísežného císařsko-královského veřejného notáře pana Jana Františka Hesslera mezi vzácným magistrátem, staršíma obecníma, též s aušusem (vadou) ve jméně a na místě celého měšťanstva královského věnného města Mělníka jakožto zaprodajícími z jedné, pak panem Josefem Jelínkem, měštěnínem zdejším, jakožto zakupujícím, z strany druhé, náležitá a nezměnitedlná dokonalá trhová purkrechtní smlouva na obecní Podolský mlýn a to taková: číst více