Světový den vody

Tento den byl navržen na mezinárodní Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiru v r. 1992. Každý rok nese Světový den vody nějaký podtitul .V letošním roce je to „Voda a bezpečnost potravin“. Hlavním cílem je pořádání osvětových akcí ke zvýšení zájmu veřejnosti a odpovědných institucí o ochranu a udržitelný rozvoj ve využívání vodních zdrojů.

Voda a ovzduší jsou podmínkou existence života, ve spojení s výživou a dostupnou energií jsou podmínkou existence lidstva. Voda pokrývá sice přes 70 % povrchu Země, ale v drtivé většině se jedná o slanou vodu v mořích a oceánech. Sladká, pro člověka využitelná voda tvoří jen zlomek světových zásob vody. Podle dlouhodobé celosvětové bilance se zásoby vody nezmenšují, ale ani nepřibývají. Narůstá však lidská populace a s tím přibývá zásahů do přírodního prostředí, které se negativně promítají do stavu zásob využitelné vody. Jen ve 20. století došlo k negativním nevratným změnám ve větším měřítku než v tisícileté historii lidstva.

Víte, že více než miliarda lidí na Zemí trpí nedostatkem pitné vody, resp. nemá přístup k nezávadné vodě? Obyvatel Česka spotřebuje denně cca 100 litrů čisté vody k uspokojení svých potřeb, v nejchudších částech světa se lidé musí spokojit denně zhruba s 10 litry. V Západní Evropě se spotřeba vody pohybuje mezi 150 až 200 litry na osobu a den. Mezi největší konzumenty vody z hlediska domácí potřeby patří USA s 300 litry na osobu a den. Jen pro srovnání – evropské domácnosti potřebují na svůj provoz 13 % celosvětové spotřeby pitné vody, africké domácnosti musí vystačit se 7 %. Zajímavým údajem je i to, že z celkového objemu pitné vody vyrobené v ČR je pouhých 5 % využito ke spotřebě jako vodná pitná.

Voda je bezesporu jedním z nejvýznamnějších „epidemiologických“ faktorů: stačí připomenout infekční onemocnění, jež ve světě postihuje oblasti zasažené povodněmi, zemětřesením nebo jinými živelními pohromami, který způsobí velkoplošné znečištění zdrojů vody. Až doma otočíte kohoutkem, ať už v kuchyni nebo v koupelně, uvědomte si, prosím, jaké máte štěstí ve srovnání s více než miliardou jiných obyvatel Země.

Agendy 21 na jednání UNCED v Rio de Janeiru, v Brazílii.

Důvodem je skutečnost, že na světě více jak miliarda lidí trpí nedostatkem pitné vody, nemá přístup k vodě. Propagace agentur UN a nevládních organizací věnujících se problémům spojeným s vodou je zaměřena na čistotu a ochranu vod a jejich šetření. Kromě toho je každým rokem zpracováváno určité specifické téma.

Na aktivitách podporujících ochranu vodních zdrojů země a Světový den vody se podílí mnoho organizací jako FAO, UNESCO, WHO, UNICEF a další. Na zeměkouli je 1,4 miliardy km2 vodní plochy, ale 97,5 % této vody je příliš slané na to, aby se dala použít jako pitná nebo na zavlažování. Jen 0,26 % připadá na jezera a řeky, z kterých bereme vodu na zavlažování a pro naši potřebu. Na světě je 1,1 miliardy lidí, 18 % světové populace, kteří mají obtížný přístup k pitné vodě. 2,6 miliardy lidí nemá kanalizaci. Každý týden umírá podle odhadů 42 000 lidí na nemoci způsobené nedostatkem pitné vody.

DELPHIN STUDIE, jejíž závěry byly předneseny na ISH ve Frankfurtu n/M. v roce 1999 a jíž zpracovávalo 45 expertů za 4 kontinentů, se nazývala: Technologie vody v r. 2010.

Studie předpokládá následující skutečnosti: • snížení spotřeby na 60 l/os. den • 24 % teplé vody decentrálně z OZE • každá 7. novostavba v Evropě a USA vybavena zařízením na využití provozní vody (úprava dešťové a odpadní vody) Technologie vody z pohledu ekonomů. Tzv. KODAŇSKÝ KONCENSUS z května 2004, jehož zadavatelem byla dánská vláda a časopis The Economist, obsahuje hodnocení ekonomů, kteří dostali pro řešení problémů lidstva pomyslných 50 miliard dolarů a měli seřadit programy pro řešení problémů na světě podle nákladů a výnosů. Jejich hodnocení dopadlo následovně: 1. choroby – léčba a prevence AIDS 2. podvýživa – distribuce potravinových doplňků 3. obchod – liberalizace trhů 4. choroby – léčba a prevence malárie 5. podvýživa – vývoj nových zemědělských technologií 6. voda, odpad – vodovodní technologie pro domácnost 7. voda, odpad – odpad a dodávky vody na místní úrovni 8. voda a odpad – výzkum lepšího využití vody při výrobě potravin 9. vládnutí – snížení nákladů na založení firmy … 15. podnebí – ekologická daň na CO2 16. podnebí – Kjótský protokol Body 1-4 jsou velmi dobré, programy do 9 místa dobré, 10-13 místo uspokojivé, více než 14 špatné. V ČR nám připadá problém nedostatku vody mnohdy vzdálený, ale v rámci EU se již jedná o problém, na který upozorňuje např. čtvrtá zpráva Komise o hospodářské a sociální soudržnosti (KOM(2007)0273), která označuje změnu klimatu, zejména sucho a nedostatek vody, za jeden z nových úkolů s dalekosáhlými územními důsledky, který musí politika soudržnosti vyřešit, protože již postihla 11 % obyvatelstva a 17 % území EU. Se suchem se nyní nejvíce potýkají jižní části Evropy, třeba země jako Itálie, Španělsko či Řecko.

Situace v EU ve světovém kontextu.

Nyní se v Evropě ustálila spotřeba vody na cca 150 l/os/den zatímco v Severní Americe je spotřeba stále 300 l/os/den. Vědomí omezených zdrojů v některých regionech a lepší management vodních zdrojů s principy udržitelného rozvoje vede k lepší kontrole spotřeby vody v budovách.

Rozdílná řešení – používání úsporných zařízení nebo používání dešťové vody jsou řešení běžná, shodná pro všechny regiony s různým procentem uplatnění. Novinkou je znovuvyužití vyčištěné odpadní vody a to nejen z pohledu technického, ale i legislativního. Tato oblast je v různých regionech také různě přijímána. Například v Německu je řešení již využíváno, ve Francii panuje obava zdravotních úřadů. V ČR se jedná zatím o první kroky, technologie již na trhu existuje.

Situace zdrojů vody v ČR

Situace v ČR je v poměru ke světu relativně příznivá. Kvalitní pitnou vodou je u nás zásobováno více než 87 % obyvatel, na kanalizace je napojeno 75 % populace. Za posledních 12 let se podařilo zásadním způsobem snížit znečištění vypouštěné do našich řek a prakticky eliminovat výskyt nejhorší třídy kvality vody. Od roku 1990 došlo ke snížení odběrů vody v zemědělství o 88 %, v průmyslu o 47 % a v energetice o 49 % a pro potřebu veřejných vodovodů o 35 %. Průměrná denní potřeba pitné vody v domácnostech na jednoho obyvatele poklesla jednak díky plošně zaváděnému měření a pak také ceně podložené skutečnými náklady na současnou úroveň 109 litrů. To je plně srovnatelné se stavem v těch nejvyspělejších zemích. Mezi setrvávající problémy je třeba počítat plošné znečištění, vysoká je míra mikrobiálního znečištění našich povrchových vod i výskyt kontaminace nebezpečnými látkami. V řadě vodních nádrží kvalitu vody nepříznivě ovlivňuje vysoký obsah živin a následná produkce řas a sinic. Za mezní hodnotu se považuje množství 1700 m3 obnovitelné vody na osobu a rok. „Pokud ukazatel vykazuje hodnoty menší než 1000 m3 ročně, je třeba počítat již s vážnými problémy. Pro úplnost můžeme dodat, že objem průměrného, přirozeně obnovitelného odtoku v ČR připadající na jednoho obyvatele čítá asi 1500 m3 na rok, což je výrazně nižší než celosvětový průměr. Z toho vyplývá, že Česká republika se řadí do kategorie těch zemí, které mohou být již relativně více citlivé na projevy dlouhotrvajícího extrémního sucha.“ Podle průzkumu celosvětově působící organizace Aquastat mají v porovnání s ČR nižší zásoby podzemní vody na obyvatele v Evropě již jen Litva, Belgie, Kypr, Lucembursko a Malta. Tato situace je důsledkem nerovnoměrností srážek a nyní častých přívalových dešťů, které se nestačí vsáknout. V posledních letech sice v Česku spadne přibližně stejné množství srážek, ale v průběhu roku jsou jinak rozložené. Zatímco povrchová voda se dá zachycovat v přehradách, podzemní voda je závislá čistě na počasí. Pro doplnění podzemních vod jsou rozhodující časté zimní srážky, v posledních letech však převažují přívalové jarní a letní deště.