Mezinárodní ochrana přírody u nás

Mezinárodní ochrana přírody u nás Mokřady mezinárodního významu V Česku je to nevýznamnější příroda chráněna jednak v rámci zvláště chráněných území (národní parky, chráněné krajinné oblasti, přírodní rezervace a přírodní památky), vyhlašovaných proto, že jsou významná v rámci české krajiny. Kromě nich u nás ale najdeme i taková území, která jsou významná v rámci celé Evropy, a dokonce i celého světa. K těm patří mimo jiné mokřady mezinárodního významu, zkráceně ramsarské mokřady. Celosvětová ochrana mokřadů V roce 1971 byla v iránském Ramsaru uzavřena jedna z nejdůležitějších mezinárodních úmluv v ochraně přírody, celosvětově vůbec první úmluva na ochranu a moudré využívání přírodních zdrojů. Celý její název je Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva, zkráceně je známá jako Ramsarská úmluva.

Jak už z jejího názvu vypovídá, jejím účelem je celosvětová ochrana mokřadů, které jsou mezinárodně významné pro ochranu vodních ptáků. Mokřady mezinárodního významu, vyhlášené na základě této úmluvy, se nazývají také jako ramsarské. Úmluva zavazuje členské státy, aby na svém území vyhlásily alespoň jeden ramsarský mokřad a aby zajistili jeho adekvátní ochranu a moudré využívání. Smlouvu podepsalo téměř 90 % všech států. Téměř 2 200 ramsarských mokřadů zaujímá rozlohu více než 2 mil. km2, tedy více než 25 násobek rozlohy ČR. Nejrozsáhlejším z nich je mokřad Ngiri-Tumba-Maindombe v povodí afrinckého Konga s rozlohou téměř 66 tis. km2, což je více než 80 % rozlohy ČR. Úbytek vody v krajině Úmluva definuje mokřad jako: „území bažin, slatin, rašelinišť i území pokrytá vodou, přirozeně i uměle vytvořená, trvalá či dočasná, s vodou stojatou či tekoucí, sladkou, brakickou či slanou, včetně území s mořskou vodou, jejíž hloubka při odlivu nepřesahuje šest metrů“. Mokřady patří k nejohroženějším ekosystémům na světě. Jenom v Evropě se od konce 19. století snížila jejich rozloha o více než 50%. Rozsáhlé plochy mokřadů mizí odvodňováním, přeměnou na zemědělskou půdu, narovnáváním a rozbouráváním koryt řek, budováním vodních nádrží, těžbou rašeliny nebo znečištěním. Přitom mokřady mají v krajině velice důležitou roli. Jsou přirozenou zásobárnou vody a podílejí se na jejím koloběhu, velkým výparem příznivě ovlivňují podnebí, pohlcují oxid uhličitý, poskytují vhodné podmínky pro existenci specifických organismů, jsou zdrojem potravy atd. „Bezmokřadní“ krajina se přehřívá, dochází v ní k rozkladu původní organické hmoty, uvolňování oxidu uhličitého do ovzduší a snižování její schopnosti zadržet vodu. Krajina proto vysychá, voda z ní rychleji odtéká a roste riziko povodní. Mokřady v Česku Mokřady zaujímají asi 1,5% rozlohy ČR, t.j. necelých 1200 km2. Jsou do nich zahrnuty například rašeliniště, rybníky, lužní lesy, nivy řek, prameny, údolní nádrže, zatopené lomy, štěrkovny nebo horská jezera. I česká krajina přichází o vodu. Ještě v 50. letech přitom u nás mokřady zaujímaly plochu asi 13 000 km2. Ramsarských mokřadů máme v Česku 14, a to na ploše více než 600 km2. V roce 1990 byly vyhlášeny první mokřady: Šumavská rašeliniště, Třeboňské rybníky, Novozámecký a Břehyňský rybník a Lednické rybníky. Později k nim přibyly: Litovelské Pomoraví, Poodří, Krkonošská rašeliniště, Třeboňská rašeliniště a náš největší mokřad – Mokřady dolního Podyjí (115 km2), tvořený záplavovým územím Dyje a jejími mrtvými rameny, dále Mokřady Liběchovky a Pšovky, Podzemní Punkva a Krušnohorská rašeliniště. Jako zatím poslední byly v roce 2012 vyhlášeny mokřady Horní Jizera a Pramenné vývěry a rašeliniště Slavkovského lesa. Zkusme se nad jejím významem společně zamyslet dne 2. února, který byl vyhlášen jako Světový den mokřadů a kdy se na celém světe budou opět konat osvětové akce.